Hladina řeky Odry tiše a klidně teče ranním rozbřeskem. Je srpen roku 2012 a v Bohumíně nikdo netuší, že městem právě protéká otrávená řeka. Tedy skoro nikdo. Hned ráno se pracovníci Výzkumného ústavu vodohospodářského pustí do pátrání, proč v průtočné skleněné komůrce přístroje na sledování havarijního znečištění uhynula většina perlooček. Detektivka začíná.
Přijít na to, kdo je odpovědný za otravu nějaké řeky, je mimořádně náročné. Ne vždy se viníci sami přiznají, někdy ani nevědí, že jsou viníci. A někdy vědí, že jsou viníci, ale nic neřeknou a dělají jakoby nic.
Na některá znečištění řeky se nikdy nepřijde, některá unikají pozornosti i několik dní. Příčiny znečištění jsou různé. Záměr, nedbalost i obyčejná technická závada.
Příčinou jedné z největších ekologických katastrof v Česku byl vadný signalizační plovák v detoxikační jámě odpadních vod. Banální technická závada způsobila, že několik dní do Labe vytékal kyanid. Po příčině úniku se začalo pátrat po té, co jedovatá látka vyhubila ryby na 80 kilometrech toku. Deset tun mrtvých ryb je nepřehlédnutelný signál, že je něco špatně.
Jenže ne každý únik jedovatých látek je takto extrémní, ne každé znečištění je hned signalizováno bílými bříšky ryb. A může se pak stát, že kvalitu vody v řece považujeme za dobrou, přestože tomu tak ve skutečnosti není.
Hlídat kvalitu vody za rozumné peníze a v rozumném čase je totiž problém. Před pár lety se ho pokusili rozlousknout pracovníci Výzkumného ústavu vodohospodářského. A úspěšně. A zbytečně.
„Chtěli jsme zavést do rutinního provozu zařízení, které by umělo monitorovat kvalitu říční vody v reálném čase a nepřetržitě,“ popisuje výchozí myšlenku Přemysl Soldán z Výzkumného ústavu vodohospodářského.
Pro takové účely se nejlépe hodí hlídat kvalitu vody na živých organismech. Je to levné a odezva rychlá. Výzkumníci proto zakoupili toximetry, zařízení, které k hlídání kvality vody využívají sledování reakcí perlooček, což jsou malé vodní organismy.
Tyto organismy jsou umístěny v malých skleněných komůrkách, kterými protéká voda nasávaná čerpadlem přímo z řeky. Zařízení pomocí kamery snímá a vyhodnocuje pohyb a „živost“ perlooček.
Výzkumníci tak mohli sledovat kvalitu vody v reálném čase a to odkudkoliv, kde se bylo možno připojit na internet. A byli překvapeni, jak často zařízení hlásí poplach, způsobený sníženou biologickou jakostí sledované vody.
Jenže takto se Soldán s kolegy dozvěděl jen to, že je voda něčím znečištěná. Perloočky samy o sobě neumí odhalit, co je otrávilo. Výzkumníci proto přidali ještě jeden přístroj, automatický vzorkovač, který v okamžiku, kdy perloočky spustí poplach, odebere vzorky vody.
Přesně tak to proběhlo i v srpnu 2012 v Bohumíně. Analýza vzorků vzápětí odhalila, že v řece je nadlimitní množství chloridů, síranů a pro výzkumníky překvapivě i mědi.
„Sedli jsme k počítačům a začali pátrat, který z podniků proti proudu řeky by mohl mít něco s mědí, protože to není obvyklá znečišťující látka,“ říká Soldán.
Pátrání nakonec ukázalo na chemičku 12 km od místa měření, která kromě jiného vyrábí anilín. „Díky dostupným dokumentům jsme zjistili, že chemička při hydrogenaci nitrobenzenu používá tablety měděného katalyzátoru,“ popisuje pátrání Sodlán.
Problém byl v tom, že nekvalitní měděný katalyzátor se rozpadal. Kvůli tomu se do řeky dostala měď. A nitrobenzen obsahuje i malé množství síry a chloridových iontů. „Naše zařízení dokázalo odhalit znečištění řeky v podstatě hned a díky včas odebraným vzorkům se podařilo dohledat i původce znečištění,“ poukazuje na účinnost zařízení Přemysl Soldán.
Podle Soldána je přístroj vhodný pro hlídání stavu našich řek. Umožňuje včas zjistit znečištění řek a má tak své místo v systému včasného varování. Ostatně to byl také důvod, proč si stát prostřednictvím Technologické agentury ČR u výzkumného ústavu vývoj a testování zařízení v projektu NAVARO zaplatil.
„Jenomže v praxi je lepší nic nevědět,“ domnívá se Přemysl Soldán. Jak se ukázalo, o podobné zařízení nemá nikdo zájem. Zřejmě i proto, že by se díky němu mohlo ukázat, že naše řeky jsou znečišťovány docela často. Čili co oči nevidí, to srdce nebolí.
„Ukázalo se to v plné kráse poslední den našeho projektu. Když jsme šli do zapůjčeného vodohospodářského domku naposledy, bylo naše zařízení odpojeno a složeno uprostřed místnosti, abychom si ho odvezli a nechali to plavat,“ říká Soldán.
Text vznikl na základě příspěvku Přemysla Soldána na konferenci Klimatická změna a její bezpečnostní dopady, kterou pořádala Policejní akademie ČR a Národní univerzita veřejné služby.