K vyjadřování vlhkosti plynů se v technické praxi používá mnoha veličin. Protože se technické názvy těchto veličin často liší od systematických fyzikálních a chemických názvů, uvádíme v tomto textu přehled nejčastějších pojmů.

Objemový zlomek vodní páry

Základní veličinou pro vyjádření obsahu vodní páry je objemový zlomek vodní páry definovaný jako:

\[ \varphi' (H_2O) = \frac{V(H_2O)}{V'} \]

kde
\(\varphi' (H_2O) \) je objemový zlomek vodní páry ve vlhkém plynu (m3/m3),
\(\varphi' (H_2O) \) je objem vodní páry obsažené v plynu (m3),
\(V' \) je objem vlhkého plynu (m3).

Výhodou objemového zlomku je skutečnost, že v případě ideálního plynu je nezávislý na teplotě a tlaku plynu. Pro ideální plyn dále platí, že:

\[ \varphi' (H_2O) = \frac{n(H_2O)}{n'} = \frac{p(H_2O)}{p} \]

kde
\(n(H_2O) \) je látkové množství vodní páry (mol),,
\(n' \) je látkové množství vlhkého plynu (mol),
\(p(H_2O) \) je parciální tlak vodní páry (Pa),
\(p \) je celkový tlak směsi plynů (Pa).

Hmotnostní zlomek vodní páry

Hmotnostní zlomek vodní páry je další bezrozměrnou veličinou používanou pro vyjádření vlhkosti plynu. Hmotnostní zlomek vodní páry je vždy nezávislý na teplotě a tlaku:

\[ w'(H_2O) = \frac{m(H_2O)}{m'} \]

kde
\(w'(H_2O) \) je hmotnostní zlomek vodní páry ve vlhkém plynu (kg/kg),
\(m(H_2O) \) je hmotnost vodní páry v plynu (kg),
\(m' \) je hmotnost vlhkého plynu (kg).

Hmotnostní koncentrace vodní páry resp. absolutní vlhkost

Veličinou často používanou v praxi je hmotnostní koncentrace vodní páry, v meteorologii a vzduchotechnice nazývaná také jako absolutní vlhkost:

\[ \rho' (H_2O) = \frac{m(H_2O)}{V'} \]

kde
\(\rho' (H_2O) \) je hmotnostní koncentrace vodní páry ve vlhkém plynu (kg/m3),
\(m(H_2O) \) je hmotnost vodní páry v plynu (kg),
\(V' \) je objem vlhkého plynu (m3).

Tato veličina je vždy (i pro ideální plyn) závislá na teplotě a tlaku.

Fiktivní vlhkost resp. měrná vlhkost

Experimentálně snadno dostupnou veličinou je fiktivní vlhkost, která se v meteorologii a vzduchotechnice nazývá také jako měrná vlhkost. Protože je závislá na teplotě a tlaku plynu, používá se často fiktivní vlhkost za normálních podmínek. Pro obě veličiny platí následující definiční rovnice:

\[ f = \frac{m(H_2O)}{V} \]

a

\[ f_N = \frac{m(H_2O)}{V_N} \]

kde
\(f \) je fiktivní vlhkost plynu (kg/m3),
\(V \) je objem suchého plynu (m3),
\(f_N \) je fiktivní vlhkost plynu za normálních podmínek (kg/m3),
\(V_N \) je objem suchého plynu za normálních podmínek, tj. za teploty 273,15 K a tlaku 101,325 kPa (m3).

Relativní vlhkost

Další experimentálně snadno dostupnou veličinou je relativní vlhkost, která je definována jako poměr skutečné absolutní vlhkosti plynu a maximální dosažitelné absolutní vlhkosti při dané teplotě a tlaku. Maximální dosažitelná vlhkost odpovídá stavu nasycení plynu vodní párou. Relativní vlhkost lze tedy na základě její definice a výpočtových vztahů uvedených výše vyjádřit různými způsoby:

\[ r = \frac{\rho'(H_2O)}{\rho_{nas}'(H_2O)} = \frac{p(H_2O)}{p_{nas}} = \frac{w'(H_2O)}{w_{nas}} \]

kde
\(r \) je relativní vlhkost plynu (-),
\(\rho_{nas}'(H_2O) \) e hmotnostní koncentrace vodní páry v plynu nasyceném vodní parou (kg/m3),
\(p_{nas} \) je tlak syté vodní páry (Pa),
\(w_{nas} \) je hmotnostní zlomek vodní páry v plynu nasyceném vodní parou (kg/kg).

Všechny uvedené veličiny odpovídající stavu nasycení je možné nalézt v různých tabulkách (například v normě EN 14790) a tlak syté vodní páry lze také spočítat pomocí Antoineovy rovnice udávající tenzi par na teplotě:

\[ p_{nas}(H_2O) = exp \left[ 42,5789 - \frac{6485,5}{273,15 + t} - 3,8932log(273,15 + t) - 0,0132505 \cdot (273,15 + t) + 9,2271 \cdot 10^{-6} \cdot (273,15 + t)^2 \right] \]

Rosný bod

Rosný bod – trb [°C] je teplota, kterou získá vlhký plyn, je-li izobaricky ochlazen do úplného nasycení vzhledem k povrchu vody.

Bod ojínění

Bod ojínění – to [°C] je teplota, kterou získá vlhký plyn, je-li izobaricky ochlazen do úplného nasycení vzhledem k povrchu ledu.